Teorie ideální vrtule
Vrtule dává tah ve směru letu zrychlováním vzduchu, který prochází jejím diskem (její rovinou) - tento vzduch tvoří proudovou trubici (obr.26), jejíž průřez se mění v závislosti na rychlosti proudícího vzduchu. Takto se dívá na práci vrtule tzv. teorie ideální vrtule. Ta předpokládá, že vzduchu je v disku vrtule dodána určitá hybnost a zanedbává odpory, zkroucení a nerovnoměrnosti proudu za vrtulí.
Tah vrtule je tedy roven změně hybnosti hmoty v proudové trubici vrtule prošlé diskem vrtule za jednotku času. Chceme-li zvýšit tah vrtule, musíme zvýšit přírůstky rychlosti v proudu (pro stejný průměr vrtule), současně však snižujeme účinnost vrtule. Má-li se vytvořit tah (má-li vzniknout přírůstek rychlosti) musí být účinnost menší než 1. Rovná-li se rychlost nule pak účinnost vrtule je také nula - veškerá energie se vynakládá pouze na zrychlení proudu za vrtulí.
Základní charakteristiky vrtule
Základní charakteristiky vrtule jsou stoupání, průměr, úhel náběhu listů (obr.28)
